Upřímnost

20. července 2018 v 20:35 |  Na slovíčko
Asi jedna z věcí, která dost lidem chybí. Nebo možná ta kuráž, být upřímný.
Proč zrovna o tomhle chci teď mluvit? Není to ani pár hodin, co jsem vedla rozhovor se svoji kamarádkou. Znáte to. Sedíte asi tak hodiny nad hrnkem s kávou a žvatláte o životě. A pak to nějak přišlo. Povídaly jsme si o tom, jak jsme někdy musely čelit dost nepříjemným věcem a bylo dost těžký říct napřímo, co si myslíme, přejeme, chceme...
Někdy mi příjde, že co se kladných věcí týče, tak jsme upřímní až moc. Jsme nadšeni, těší nás to a rádi o tom mluvíme. To dokáže asi skoro každý. Proč ale v těch těžších a nepříjemných záležitostech upřímní nedokážeme být? Proč prostě narovinu neřeknem: ,,Tohle já nechci." A namísto toho kroužíme a říkáme něco ve stylu ,,Jak myslíš, já se přizpůsobím." Nebo proč prostě když uděláme chybu, tak neřekneme ,,Mrzí mě to, ale já to udělal(a)." Proč?
Víte já asi přetrpěla dost. A pak jsem začala trpět i to, že lidé v mém okolí nebyli upřímní. Někdo proto, že mi nechtěl ublížit. Někdo proto, že se bál mé reakce. A někdo, protože je prostě hajzl (pardon). Problém je, že se to nedá trpět dál. A až dneska po tom rozhovoru jsem si uvědomila, že ani já jsem nebyla upřímná. Nebyla jsem upřímná sama k sobě. Sere mě to. Hrozně. Sere mě, jak mi lhala do očí. Jak řekla jen půl pravdy, jen aby měla "klid" na duši. A přitom stačilo jen říct ,,Anni sorry, já to posrala." Nic víc. Jen pravou pravdu.

Ann.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama