Do Polska k moři

23. srpna 2018 v 9:21 |  Doporučuji
Než se dostanu k tipům a fotkám, jaká naše dovolená u Polského moře byla, tak bych měla zmínit, jak nás to vlastně napadlo. Určitě jste si všichni všimli, že je letos hrozné horko, takže se stala docela zásadní věc. Baltské moře, které má normálně kolem 15-16°C, se letos oteplilo na 23-24°C. To je maličko rozdíl, co si budem. A tak jsme jednoho krásného dne s přítelem večeřeli a on pronesl něco v tomto smyslu: Je takový vedro, že i moře v Polsku je teplý. Nepojedem? - Jasně, že jedem!

A tak jsme vyjeli. Celé jsme to během týdne "naplánovali" a vydali se na cestu. Spousta známých nám radila, ať jedeme směrem na Gdaňsk a Wladyslawowo. Bohužel se moře oteplilo natolik, že tam byly sinice. Proto jsme se rozhodli jet blíž německým hranicím směrem na Štětín. A to bylo asi vše, co jsme naplánovali.

Pár dní před odjezdem jsme vyzvedli polské zloty ( dnešní kurz cca 6kč-1 zloty) a našli jsme pár kempů v okolí moře. Nejvíce nás zaujal Camp Wiking v Dziwnowku. A tak jsme v neděli naházeli vše do auta a vyjeli. Navigace ukazovala 6-7 hodin cesty, ale jelikož jsme hodně zastavovali a v Liberci si kupovali zásobu pití (bylo nám líto utrácet v zahraničí za vodu), tak jsme jeli asi 9 hodin. Co se týká Polských silnic, tak je to naprosto jednoduché. Na dálnicích máte mýtné brány, kde zastavíte, dostanete nějaký papírek a tam, kde budete z dálnice sjíždět vše zaplatíte. Nebo takhle si to asi představuju. Jelikož jsme jeli tímto směrem, tak jsme nepotkali ani jednu mýtnou bránu a celou cestu jsme tak jeli ZADARMO! Ještě ke všemu jsou Polské dálnice naprostým luxusem, a tak nám navigace například ukázala, ať za 290km odbočíme... zkrátká celou cestu jedete rovně, na každých 10km máte benzínku s mekáčem a všude jsou jen borovičnaté lesy. Nic víc. Skoro máte pocit, že projíždíte nějakým divokým západem :-D (až na ty borovice no).

A tak jsme po 9 hodinách rovné cesty dojeli do Dziwnowku. Dziwnowek je malé město, jehož ulice jsou plné malých stánků se vším možným. Říká se, že poláci jsou hrozní kuchaři. Takovou zkušenost my nemáme. Pokud nejste milovníci ryb, tak ulice jsou plné restaurací s pizzou, kebabem, grilováním, ale i normálních jídel jako jsou saláty, guláše, řízky atd. Zkrátka mi přišlo, že jsou připravení na nával němců a čechů, tudíž o typickou polskou kuchyni skoro nezavadíte.

Polské pivo - Lech (bez pěny, ale aspoň studený :-D)

Trocha Itálie v Polsku

A teď už se konečně dostáváme k bydlení, moři a financím.
Nakonec jsme opravdu bydleli v Campu Wiking v Dziwnowku. Tomuto místu dávám 6 hvězdiček z 5. Naprostá paráda. Jelikož jsme nechtěli utrácet za noc v hotelu (všude jsou domy s nápisem Noclegi - myslím, že na blind najdete přespání i v domě), tak jsme se rozhodli pro kemp a spaní v autě. Jelikož na tohle místo jezdí opravdu velká kvanta lidí, tak bylo dost složitý najít volné místo. S poloprázdným kempem zkrátka nepočítejte. Naštěstí jsme místo našli a to hned vedle brány, která vedla na pláž. Cely areál byl oplocen, takže se nemusíte bát, že vás někdo okrade a trochu si i myslím, že se toho bojí všichni, takže se prostě nekrade :-D. Toalety a sprchy byly neustále čisté. Dokonce se nám několikrát stalo, že jen co jsme vylezli z kabinky, už tam šla paní uklízečka vytřít. Voda ve sprchách byla neustále teplá, takže mají asi nekonečně velký bojler s vodou, jinak si to taky neumim vysvětlit. Navíc všeho tam je dostatek, takže jsme nikdy nestáli frontu. A ještě navíc byly sprchy zadarmo, takže jste si nemuseli kupovat žádn žetonky za dvacku, ale prostě jste tam vešli a zase vyšli. Paráda!


V kempu se nacházelo hřiště pro děti, minigolf, kuchyňka, restaurace, obchod a půjčovna nějakých tříkolek atd. pro děti. Vše bylo za docela slušné peníze, dokonce nám někdy přišlo, že ceny v jejich kempech odpovídají naším cenám v normálním malém městě. Takže to není zas až tak přestřelený, jako v českých kempech.

Teď se vrhnu na to moře. Nádhera. Celé čtyři dny jsme měli kolem 24-28°C, přičemž ráno pršelo, ale moře se stále drželo na rozumné teplotě, a tak jsme do toho každý den vlezli. Co teda v Polsku je, jsou obrovské vlny, takže v nich každý blbne a je to neskutečná sranda. Pláže jsou s pískem, ale občas se nám na některých úsecích v moři stalo, že byl třeba 5 metrový pruh s kamínky, takže pro příště bych si vzala i nejaké boty. Vlny mě vždycky smetly na ty kamínky, a po pár koupačkách jsem měla pár modřin.



Po pláži se dá krásně dojít do dalšího města a tím je Dziwnow. Je mnohem větší, ale také plný stánků, kempů a přístavu. Ve měste Dziwnow můžete vidět vtékání Odry do moře.



A nakonec asi to, co všechny zajímalo nejvíce. Ceny ubytování. Na začátku pobytu jsem si dala stranou asi 300 zlotych (cca 1800kč). Platili jsme až na konci pobytu a dost nás překvapilo, že nepočítali kolik nocí jsme v kempu strávili, ale kolik celých dní. Takže když jsme přijeli v neděli večer a odjeli ve čtvrtek dopoledne, tak nám nebyly spočítány čtyři noci, ale tři dny. Navíc díky tomu, že jsem student a měli jsme pouze auto, tak nás celý pobyt stál 170 zlotych (1020kč). Což je podle mě krásná cena, protože to asi v českém kempu, který by měl čisté sprchy zadarmo, nezaplatíte.

Nakonec přidávám ještě pár fotek z večerů na pláži a táák :-)

Hezký den,
A.





 

Upřímnost

20. července 2018 v 20:35 |  Na slovíčko
Asi jedna z věcí, která dost lidem chybí. Nebo možná ta kuráž, být upřímný.
Proč zrovna o tomhle chci teď mluvit? Není to ani pár hodin, co jsem vedla rozhovor se svoji kamarádkou. Znáte to. Sedíte asi tak hodiny nad hrnkem s kávou a žvatláte o životě. A pak to nějak přišlo. Povídaly jsme si o tom, jak jsme někdy musely čelit dost nepříjemným věcem a bylo dost těžký říct napřímo, co si myslíme, přejeme, chceme...
Někdy mi příjde, že co se kladných věcí týče, tak jsme upřímní až moc. Jsme nadšeni, těší nás to a rádi o tom mluvíme. To dokáže asi skoro každý. Proč ale v těch těžších a nepříjemných záležitostech upřímní nedokážeme být? Proč prostě narovinu neřeknem: ,,Tohle já nechci." A namísto toho kroužíme a říkáme něco ve stylu ,,Jak myslíš, já se přizpůsobím." Nebo proč prostě když uděláme chybu, tak neřekneme ,,Mrzí mě to, ale já to udělal(a)." Proč?
Víte já asi přetrpěla dost. A pak jsem začala trpět i to, že lidé v mém okolí nebyli upřímní. Někdo proto, že mi nechtěl ublížit. Někdo proto, že se bál mé reakce. A někdo, protože je prostě hajzl (pardon). Problém je, že se to nedá trpět dál. A až dneska po tom rozhovoru jsem si uvědomila, že ani já jsem nebyla upřímná. Nebyla jsem upřímná sama k sobě. Sere mě to. Hrozně. Sere mě, jak mi lhala do očí. Jak řekla jen půl pravdy, jen aby měla "klid" na duši. A přitom stačilo jen říct ,,Anni sorry, já to posrala." Nic víc. Jen pravou pravdu.

Ann.

Kouzlo minulosti

25. června 2018 v 18:01 |  Na slovíčko
Poslední dobou se mi až moc často stává, že sedím a koukám do prázdna. Nevím o světě kolem, ale vím moc dobře sama o sobě. Často přemýšlím nad tím, co jsem v životě dokázala. A jestli to, co jsem udělala bylo správně. Jsem šťastná? Jsem. Jsem spokojená? Jsem. Jsem spokojená s tím, co jsem pro svoje štěstí udělala? Nevím.

Moje minulost je až moc barevná a chaotická. Nebyla jsem taková, jaká jsem teď. Byla jsem stále v pohybu, v kontaktu s životem, který mě neskutečně bavil. I teď mě to baví, jen jinak. A často si kladu otázku, jestli kdybych žila dál tak, jako minule, jestli bych byla tam, kde jsem? Říkám si, jestli bych byla obklopena lidmi, kteří se mnou zůstali, nebo jestli by odešli taky. Jestli bych žila s člověkem, s kterým žiji, nebo jestli by tu nebyl. Už je to všechno tak dávno, ale ve mě to pokračuje dál. Chci udělat tu tlustou čáru. Udělám ji. Teď.

Snad jen naposledy bych chtěla něco říct. Už nikdy nebudu promítat svou minulost do budoucnosti.


---------------------------------------------------------------------------------------------------
Kouzlo minulosti? Je neuvěřitelné, jak dokážeme věci přejít a neohlížet se. Jak dokážeme zapomenout. Trvá to. Bolí to. Ale nakonec to pomine. A my žijeme dál. To je to kouzlo. Žijeme dál...

 


10 faktů o mě

25. června 2018 v 12:13 |  Na slovíčko
Než začnu s dalšíma blábolama, tak bych se měla představit...

1. Jmenuji se Anna. Já vím, lehké dospělácké jméno, které nosí spousta známých žen. Bohužel se objevuje až moc v písničkách a básničkách, které nejsou vhodné ke slyšení dřív než po 20 roce věku.
2. Bojím se psů. Hodně. Ale snažím se to překonat tím, že jsem si jednoho pořídila.
3. Bojím se tmy. Taky hodně. Dokonce jsem jeden z těch lidí, co radši spí s rozsvíceným světlem a nechá se do rána sežrat komárama, než abych běžela ve tmě přes pokoj do postele.
4. Je mi 21 let a studuji Univerzitu v H.K. Nikdy jsem nebyla velký student, a tak jsem se dala na učitelství.
5. Nevymyslím ani 10 faktů... sakra.


Kam dál